Uhlíkové clo

mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích – CBAM 

Před dvěma lety byl Evropskou komisí přijat návrh nařízení, kterým se zavádí mechanismus tzv. uhlíkového vyrovnání na hranicích. Tento mechanismus je znám pod zkratkou CBAM (Carbon Border Adjustment Mechanism). CBAM zavádí výběr tzv. uhlíkového cla z dovozu[1] výrobků a surovin ze třetích zemí[2], jejichž výroba souvisí s vysokými emisemi skleníkových plynů.

Jedná se o mechanismus, kterým budou ekonomicky srovnány podmínky výroby v EU v režimu evropských emisních povolenek s podmínkami výroby mimo EU s cílem zamezit obcházení přísných emisních limitů v EU. Dovozci surovin a výrobků tak budou muset na základě emisí souvisejících s výrobou dováženého zboží nakupovat tzv. certifikáty CBAM[3]. Členský stát prodává certifikáty CBAM na společné centrální platformě schváleným deklarantům pro CBAM usazeným v daném členském státě.

Evropská unie zavádí významná regulační opatření k dosažení klimatické neutrality a úspěšně snižuje emise skleníkových plynů. Mnoho dalších zemí dosud ale emise nesnížilo nebo je dokonce zvyšují. Cílem implementace mechanismu CBAM je uplatňovat globální vliv na boj proti změně klimatu a řešit potenciální problémy s únikem uhlíku i mimo území EU. Metodika byla poprvé navržena v rámci Zelené dohody EU a je základním prvkem balíčku Fit for 55.

CBAM je zlomovým nástrojem pro stanovení spravedlivé ceny za uhlík, emitovaný při výrobě zboží s vysokým obsahem emisí uhlíku, které bylo vyrobeno mimo EU a jako výrobek nebo surovina vstupuje do EU. CBAM je nástrojem i pro podporu čistší průmyslové výroby v zemích mimo EU. Postupné zavádění CBAM je v souladu s postupným ukončováním přidělování bezplatných povolenek v rámci systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) na podporu dekarbonizace průmyslu EU. 

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)

Problematiku CBAM do právního řádu zavádí Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/956 ze dne 10. května 2023, kterým se zavádí mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (dále také Nařízení CBAM). Nařízení vstoupilo v platnost dnem 17. května 2023, ale v účinnost vstupuje postupně, v první fázi již od 1. října 2023.

Nařízení má pět příloh, kterými se stanoví:

·         Seznam zboží a skleníkových plynů (Příloha č. I),

·         Seznam zboží, u něhož mají být zohledněny pouze přímé emise podle čl. 7 odst. 1 (Příloha č. II),

·         Třetí země a území mimo oblast působnosti tohoto nařízení pro účely článku 2 (Příloha č. III),

·         Metody výpočtu obsažených emisí pro účely článku 7 (Příloha č. IV) a

·         Požadavky na evidenci informací použitých k výpočtu obsažených emisí pro účely čl. 7 odst. 5 (Příloha č. V).

Harmonogram uplatnění CBAM

Harmonogram postupného zavádění CBAM rovněž umožní pečlivý, předvídatelný a přiměřený přechod pro podniky z EU i mimo ni, stejně jako i pro veřejné orgány. Samotné CBAM vstoupí v platnost ve své přechodné fázi dne 1. října 2023, přičemž první vykazované období pro dovozce skončí 31. ledna 2024.

Povinnosti podávání zpráv a informace požadované od dovozců zboží regulovaného CBAM do EU a prozatímní metodika pro výpočet vložených emisí uvolňovaných během výrobního procesu zboží CBAM, byly podrobně specifikovány v prováděcím nařízení pro přechodnou fázi zavádění, přijatém Komisí dne 17. srpna 2023[4].

V přechodné fázi CBAM (1. 10. 2023 – 31. 12. 2025) budou obchodníci povinni podávat pouze zprávy o emisích obsažených v jejich dovozech (v rozsahu stanoveném v článcích 33, 34 a 35 Nařízení CBAM), na které se vztahuje mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, aniž by platili jakoukoli finanční částku. To by podnikům mělo poskytnout dostatek času na přípravu a zároveň umožní doladit definitivní metodiku EU do roku 2026.

V rámci postupného náběhu účinnosti se články 5, 10, 14, 16 a 17 Nařízení CBAM použijí od 31.12.2024.

Ustanovení čl. 2 odst. 2 a články 4, 6 až 9, 15 a 19, čl. 20 odst. 1, 3, 4 a 5 a články 21 až 27 a 31 Nařízení CBAM se použijí ode dne 1. ledna 2026.

Od 1. ledna 2026 bude CBAM v plném režimu.

Jak již bylo uvedeno, slouží přechodná fáze k tomu, aby se firmy připravily na všechny podmínky uplatňování uhlíkového cla. Pokuty za nesplněné deklarační povinnosti budou ve výši 10–50 EUR za tunu nevykázaných emisí a budou zvyšovány v souladu s evropským indexem spotřebitelských cen.

Jakmile trvalý systém vstoupí 1. ledna 2026 v platnost, budou muset dovozci každý rok deklarovat množství zboží dovezeného do EU v předchozím roce a s tím související vložené skleníkové plyny. Poté odevzdají odpovídající počet nakoupených certifikátů CBAM. 

Cena certifikátů bude vypočítána v závislosti na týdenní průměrné aukční ceně povolenek EU ETS vyjádřené v EUR/tunu emitovaného CO₂. Postupné ukončování bezplatných povolenek v rámci EU ETS bude probíhat souběžně se zaváděním CBAM v období 2026–2034.

Regulované komodity

Zpočátku se bude CBAM vztahovat na dovoz určitého zboží a vybraných prekurzorů, jejichž výroba je náročná na uhlík. Tyto výrobky jsou podrobně definovány Přílohou č. I Nařízení CBAM. Komoditními skupinami jsou:

cement,

elektřina,

hnojiva,

železo a ocel,

hliník a

vodík.

S tímto rozsahem CBAM (až bude plně zaveden) zachytí více než 50 % emisí v sektorech, na které se vztahuje ETS[5] . Cílem tohoto přechodného období je sloužit jako pilotní a vzdělávací období pro všechny zúčastněné strany (dovozce, výrobce a úřady) a shromažďovat užitečné informace o vložených emisích pro zpřesnění metodiky pro definitivní období.

Během přechodného období budou muset dovozci zboží, na které se vztahují nová pravidla, hlásit pouze emise skleníkových plynů, obsažené v jejich dovozu (přímé[6], obsažené[7] a nepřímé emise), aniž by prováděli jakékoli finanční platby. Pro komodity uvedené v Příloze č. II Nařízení CBAM se zohledňují pouze přímé emise (jedná se o železo a ocel, hliník a vodík). Nepřímé emise budou zahrnuty do rozsahu působnosti po přechodném období pro zbývající odvětví (cement, elektrická energie a hnojiva) na základě definované metodiky uvedené v prováděcím nařízení zveřejněném dne 17. srpna 2023 a jeho doprovodných pokynech.

Po zavedení CBAM plánuje Evropská komise do roku 2030 rozšířit rozsah působnosti na všechna odvětví, na která se nyní vztahuje obchodování s emisemi v EU.

Třetí země

CBAM pokrývá dovoz zahrnutého zboží ze zemí mimo EU (s výjimkou těch, které se účastní EU ETS nebo jsou s ním spojeny – v současnosti se jedná o Island, Norsko, Lichtenštejnsko, Švýcarsko a pět dalších menších území). Přehled je uveden v Příloze č. III Nařízení CBAM.

Registrace provozovatelů a zařízení ve třetích zemích

Na žádost provozovatele zařízení, které se nachází ve třetí zemi, zaznamená Komise informace o tomto provozovateli a jeho zařízení v rejstříku CBAM. Provozovatel může schválenému dovozci – deklarantovi pro CBAM – zpřístupnit informace o ověření obsažených emisí podle Nařízení CBAM. Schválený deklarant pro CBAM je oprávněn tyto zpřístupněné informace využít ke splnění povinnosti ověření obsažených emisí.

Dopad na dovozce zboží

Implementace takto náročného režimu se neobejde bez dopadů na povinné osoby – dovozce regulovaného zboží. Náklady s tím spojené se promítnou do ceny zboží a zanikne tak konkurenční výhoda dováženého zboží, nezatíženého systémem emisních povolenek. Lze definovat pět nejvýznamnějších skupin dopadů:

·         administrativní dopady – např.: firmy budou muset vytvořit interní procesy, které jim umožní transparentní sběr nových dat od svých dodavatelů z třetích zemí; Subjekty budou muset vyčlenit personální kapacity ve svých týmech na kvartální reporting CBAM a roční ohlašování, včetně stanovení zaměstnanců, kteří budou za tuto agendu odpovědni, včetně komunikace s celními úředníky apod.

·         právní dopady – např.: bude vhodné smluvně upravit novou povinnost dodavatele odevzdávat data o uhlíkové stopě objednaných výrobků, a to v rozsahu a kvalitě, kterou evropská CBAM legislativa vyžaduje. Užitečné bude smluvně zajistit také kontrolní mechanismy, které dovozcům umožní pravidelně kontrolovat správnost a aktuálnost těchto dat. Nespolehlivost partnera při reportingu totiž povede k rizikům vzniku sankcí přímo na straně dovozce. 

 

·         finanční dopady – např.: kromě zvýšených nákladů, souvisejících s předchozími dvěma body, ale zejména se bude jednat o náklady na povinnost nákupu CBAM certifikátů. V případě neplnění povinností hrozí dovozcům finanční sankce, přičemž tyto pokuty se vztahují i na porušení reportingových povinností. Tyto náklady se promítnou do ceny dováženého zboží.

 

·         logistické dopady – např.: související s možným narušením stávajících obchodních modelů a jejich změnou nebo náhradou jinými.

 

·         dopady na ESG a nefinanční reporting – týká se společností, kterým vznikla povinnost nefinančního reportingu – zde dojde k synergii, neboť CBAM úzce souvisí s měřením a reportováním uhlíkové stopy podniku; Data, které firma získá za účelem plnění regulace CBAM, tak může využít při tvorbě nefinančního reportingu a samozřejmě v kontextu celkové ESG strategie. 

Jak zahájit implementaci CBAM ve firmě

V přechodné fázi implementace CBAM (od 1. října 2023 do 31. prosince 2025), podléhají dotčené společnosti pouze ohlašovací povinnosti, jak již bylo uvedeno – bez finančních dopadů (bez nákupu certifikátů CBAM).

Během tohoto období musí dovozci regulovaného zboží ze třetích zemí:

·         V první řadě zjistit, zda se CBAM regulace vztahuje na výrobky, které dovážejí.

 ·         Pokud firma identifikuje zboží, které spadá pod uhlíkové clo, musí zjišťovat a dokumentovat přímé (a nebo i nepřímé emise), ke kterým dochází v průběhu výrobního procesu u dováženého zboží. 

 ·         Za tímto účelem může v dalším kroku pokračovat úpravou smluvních vztahů v rámci dodavatelského řetězce (aby byla smluvně zajištěna nezbytná data pro evidenci emisí pro potřeby CBAM).

 Co nejdříve musí povinná osoba nastavit své interní procesy pro realizaci reportingu, pro komunikaci s veřejnou správou a pro budoucí platby certifikátů CBAM atd.

Úskalí implementace

Lze předpokládat, že zjišťování a evidence přímých a nepřímých emisí bude pravděpodobně pro mnoho společností představovat velké problémy, protože nezbytná IT řešení (pro záznam a stanovení emisí ekvivalentu oxidu uhličitého) často chybí. 

Obsažené emise se spočítají pomocí metod daných nařízením a na základě informací o skutečných emisích[8] vznikajících při výrobě, které by měl poskytnout dovážejícím společnostem přímo výrobce zboží ze třetí země. 

Předmětem deklarace jsou i veškeré uhlíkové daně skutečně zaplacené v zemi výroby. Tyto údaje opět závisí na spolupráci s dodavatelem zboží.

Nařízení počítá i s nedostupností dat skutečných emisí. K dispozici proto jsou i standardní hodnoty emisí, které na základě údajů výrobních zařízení s nejhoršími výsledky stanoví sama Evropská komise, pokud by nebyla dostupná primární data z výrobního řetězce. Tím je samozřejmě motivován dodavatel poskytnout relevantní údaje, odpovídající skutečnosti. Pokud tato cesta selže, je tak motivován dovozce ke změně dodavatele, který poskytne potřebná data.

Provozovatelům zařízení ze třetích zemí bude umožněna registrace v systému CBAM a údaje zde uvedené bude možné využít ze strany dovozců pro výpočet i ověření.

Podpora implementace Nařízení CBAM ze strany EK

Evropská komise zveřejnila na svých webových stránkách pokyny[9] pro dovozce z EU a zařízení mimo EU o praktickém provádění nových pravidel. Současně se jsou vyvíjeny specializované IT nástroje, které pomohou dovozcům provádět a hlásit tyto výpočty. EK poskytuje školicí materiály, pořádá webináře pro jednotlivé komoditní skupiny zboží a také zajišťuje výukové programy na podporu podniků při zahájení přechodného mechanismu. Zatímco dovozci budou požádáni, aby shromažďovali údaje za čtvrté čtvrtletí od 1. října 2023, jejich první zpráva bude muset být předložena do 31. ledna 2024. Následně budou povinni předložit čtvrtletní zprávu nejpozději jeden měsíc po konci čtvrtletí.

Obsah čtvrtletní zprávy CBAM:

a)	celkové množství každého jednotlivého druhu zboží vyjádřené v případě elektřiny v megawatthodinách a v případě ostatního zboží v tunách, uvedené ve vztahu ke každému jednotlivému zařízení vyrábějícímu zboží v zemi původu;
b)	celkové skutečné obsažené emise vyjádřené v tunách emisí CO2 ekv. na megawatthodinu elektřiny nebo v případě ostatního zboží v tunách emisí CO2 ekv. na tunu každého jednotlivého druhu zboží, vypočtené v souladu s metodou stanovenou v příloze IV;
c)	celkové nepřímé emise vypočtené v souladu s prováděcím aktem podle odstavce 7;
d)	cenu uhlíku splatnou v zemi původu za emise obsažené v dovezeném zboží s ohledem na veškeré slevy či jiné dostupné formy náhrady.

 

Dovoz regulovaného zboží v režimu CBAM od roku 2026 – certifikáty CBAM

Každý dovozce usazený v členském státě požádá před dovozem zboží na celní území Unie o status schváleného deklaranta pro CBAM, protože od 1. ledna 2026 budou moci dovážet zboží CBAM pouze registrovaní deklaranti. Celní orgány členských států EU jsou povinny odmítnout dovoz zboží CBAM neregistrovaným deklarantům. 

Se zahájením obchodování s certifikáty od 1. ledna 2026 jsou dovozci povinni si v průběhu roku nakoupit dostatečné certifikátů CBAM na dovezené emise. V rámci roční deklarace CBAM bude porovnáno množství dovezených vložených emisí se získanými emisními povolenkami. Pokud bylo získáno příliš málo certifikátů, nebo nedošlo k vyřazení odpovídajícího počtu nakoupených certifikátů CBAM, mohou být uloženy finanční sankce. Certifikáty CBAM prodává členský stát schváleným deklarantům pro CBAM usazeným v tomto členském státě. Pokud o to schválený deklarant pro CBAM požádá, členský stát, ve kterém je tento schválený deklarant pro CBAM usazen, zpětně odkoupí přebytečné certifikáty CBAM, které zůstanou na účtu deklaranta v rejstříku CBAM po vyřazení certifikátů.

Aby měli schválení deklaranti pro CBAM určitou flexibilitu při plnění povinností podle nařízení a mohli využít ve svůj prospěch kolísání ceny povolenek v rámci systému EU ETS[10], jsou certifikáty CBAM platné po omezenou dobu ode dne jejich zakoupení. Za účelem vyřazení certifikátů CBAM by měl schválený deklarant pro CBAM v průběhu roku shromáždit požadované množství certifikátů, které odpovídá prahovým hodnotám stanoveným na konci každého čtvrtletí – nejméně však 80 % emisí obsažených ve veškerém zboží dovezeném deklarantem od počátku kalendářního roku, které se stanoví na základě standardních hodnot v souladu s metodami stanovenými v příloze IV Nařízení CBAM.

Do 31. května každého roku pak vyřadí schválený deklarant pro CBAM prostřednictvím rejstříku CBAM za kalendářní rok předcházející roku daného vyřazení takový počet certifikátů CBAM, který odpovídá obsaženým emisím deklarovaným v souladu s Nařízením CBAM. Poprvé své certifikáty CBAM vyřadí v roce 2027 za rok 2026. Vyřazené certifikáty CBAM následně Komise odstraní z rejstříku CBAM. Schválený deklarant pro CBAM zajistí, aby byl na jeho účtu v rejstříku CBAM k dispozici požadovaný počet certifikátů CBAM.

Zrušení platnosti „starých“ certifikátů CBAM se zruší bez jakékoli náhrady

Každý rok 1. července zruší Komise platnost veškerých certifikátů CBAM, které byly zakoupeny během roku před předchozím kalendářním rokem a které zůstaly na účtu schváleného deklaranta pro CBAM v rejstříku CBAM. Platnost těchto certifikátů CBAM se zruší Komise bez jakékoli náhrady.

Prohlášení CBAM

Prohlášení CBAM, podávané do 31. května za rok předcházející, bude obsahovat především následující informace:

·         celkové množství dovezeného zboží v tunách (nebo megawatthodinách v případě elektrické energie)

·         celkové obsažené emise (v tunách emisí CO₂ na tunu/megawatthodinu)

·         celkový počet odevzdávaných CBAM certifikátů (dle celkových obsažených emisí, po případném snížení o cenu uhlíku zaplacenou v zemi původu), které mají být vyřazeny

·         kopie ověřovacích zpráv vydaných akreditovanými ověřovateli podle článku 8 a přílohy VI nařízení CBAM.